Po mnoha a mnoha čekaných jsem se konečně dočkal úlovku. Chodil jsem zejména ráno, ale rčení, že jedno ráno je za dva večery se nenaplňovalo. Spíše ta rána byla velká bída. Leč vytrval jsem, střídal lokality a nakonec to vyšlo. Po čekání na různých nových posedech na místech, od kterých jsem si hodně sliboval, jsem se vrátil na svoji starou dobrou kazatelnu.
Ráno obvykle vstávám a vyrážím tak, abych byl na místě minimálně hodinu před východem slunce, tedy ještě skoro za tmy. Nejinak tomu bylo i v neděli 30. srpna. Jen pár minut po páté už jsem byl usazený v kazatelně a zakrátko jsem slyšel z lesa vlevo přede mnou hlasité bekání srnce. Nejdříve z jednoho místa, ale pak se bekání přesouvalo strání pode mnou někam vpravo. Copak tam srnce tak vylekalo, že beká jak o život? Že by divočáci, přemítal jsem v duchu a s napětím očekával příští události. Triedrem jsem propátrával široký pás traviny podél lesa a navazující řepkové strniště. Kazatelna stojí právě na rozhraní louky a pole a terén se mírně svažuje k lesu. Menší tmavé objekty, pomalu se pohybující po strništi, jsem identifikoval jako srnčí zvěř. Pak mě ale zaujal jeden větší, hodně tmavý objekt. Dlouho jsem ho pozoroval a myslel si, že by to mohl být divočák. Bylo to tak 150 metrů a nedalo se poznat, co to tam v poli je. Když se ale objekt dlouho ani nepohnul, usoudil jsem, že to bude velký keř šťovíku a obrátil jsem pozornost do protilehlého okna směrem, ze kterého dříve přicházelo bekání srnce.
Chvilku se rozkoukávám a v tom vidím, že strništěm míří ke kazatelně něco tmavého. Mrknu do triedru a vidím bachyňku a za ní selata. Z rohu traviny vlevo u lesa mířili krajním kolejákem ve strništi přímo ke mně. To už ale mám flintu v okně, hledám je v optice a napínám napínáček. Klusali celkem svižně a než jsem se stačil rozmyslet jak je zastavit, byli u kazatelny. Snad jen na 25 metrů. Bachyňka už mi zmizela ze zorného pole a zřejmě za kazatelnou zastavila, když narazila na moji příchozí stopu. Selata za ní totiž zpomalila, ale zase se nahloučila přes sebe tak, že v tom stále ještě značném šeru, nebylo možné vybrat jeden kus pro dobrou ránu. Měl jsem je ale stále v optice a jak se selátka trochu pohnula, zůstalo jedno o metr vzadu a to byl okamžik, kdy jsem se dotknul spouště.
Zahučela rána, slyšel jsem slabé kviknutí a po vteřině vidím, že bachyně se za kazatelnou obloukem otočila a mířila strništěm zpátky do krytu lesa, odkud předtím vytáhla. Vláček pěti selat ji následoval. Zda sele, po kterém jsem pálil, zůstalo v ráně, jsem pouhým okem nebyl schopen v tom vysokém řepkovém strništi vypátrat. Teprve pohled triedrem mě uklidnil a naplnil uspokojením z úlovku.
Seděl jsem v kazatelně ještě hezkých pár minut a čekal na lepší světlo, abych si nemusel při vyvrhování svítit čelovkou. Teprve když se náležitě rozednilo, vyndal jsem z ruksaku plombu, slezl z kazatelny a šel přes travinu k lesu a nejbližšímu smrku pro úlomky. Dal jsem selátku poslední hryz, sobě úlomek za klobouk a chvíli postál nad úlovkem. Potom jsem udělal fotku a selátko vyvrhnul. Zásah byl těsně před pleckem, takže část krkovičky přijde vniveč.
Sele vážilo 17,5 kg, střelivo 7x64 SB Nosler Partition, vzdálenost cca 25 metrů.
Miloslav Marvan 31.8.2020
Střelivo 7x64 SB Nosler Partition, vzdálenost cca 25 metrů.
