Je sobota 7.30, do auta už nakládám,
náboje, sluchátka, flintu, připravené všechno mám.
Pro adepty soupisku mám, náboje jsou v krabici,
brýle, i do uší špunty, žluté a všem slušící.
Také ceny do soutěže, nože, pilky, hrabičky,
podsedáky, další věci, i dva pěkné hrníčky.
V deset hodin začínáme, neprší a slunce svítí,
před klubovnou nastupujem, každý se na nástup řítí.
Jsou tu samé známé tváře, bezpečnost všem připomínám,
potom Viktor Tolar mluví, je to řečník, na něj nemám.
Kdo kdy střílí, všichni vědí, flinty mají připravené,
náboje si zakoupili, prachy měli naspořené.
První runda nastupuje, rány místní ticho ruší,
kdybych nebyl na střelnici, řekl bych, že hromy buší.
Dvaadvacet střelců bylo, z toho jedna holka,
je to naše jednatelka, chybí tu jen školka.
Dostříleno, připravujem, ceny už se nosí,
kolegové počítají, jsou to chytří hoši.
Poháry jsou postavené, ceny kolem leží,
střelci po nich pokukují, čokolády běží.
Pan Růžička, sponzor známý, sluchátka nám do cen dal,
páté místo vystřílel si, že to umí, ukázal.
Dvacetpět let nestalo se, že se hoši spletli,
jedno místo zapomněli a další popletli.
Vyřízeno, opraveno, ceny střelci přebrali,
i cena útěchy byla, tak jsme se i zasmáli.
Je hodina po poledni, adepti se nahlašují,
dívali se, jak se střílí, kolegové poučují.
U každého jeden stojí, kde je pojistka ukazují,
jak nabíjet, jak zamířit, kdy zmáčknout spoušť, přikazují.
Děkuji všem našim členům, za pomoc a ochotu,
i děvčatům ze střelnice, připravila dobrotu.
Střelby končí, loučíme se, počasí nám zase přálo,
těch pár kapek po obědě, jen skla u aut umazalo.
Mirek
Byšice 14. října 2023
