Pozvánky jsou rozeslány, přihlásit se střelci mají,
někteří číst neumějí, po staru se ozývají.
Sedmnáctý říjen je tu, v Byšicích se scházíme, mlha jako mléko je tu, tak se sotva vidíme.
Já jsem přijel jako druhý, od zadu to počítám, jako první Milan Budař, jihočech byl uvítán.
Cesta byla zapeklitá, v Kostelci most zavřeli, dvě hodiny jel jsem z Prahy, všichni se mi vysmáli.
Přesně v deset nastupujem, Saša Sedláček nás vítá, Petr Hanikýř k nám mluví, Ondra Vonášek v tom lítá.
Je ředitel našich střeleb, má to všechno na triku, k bezpečnosti nabádal nás, je to tvoje hošíku.
Od tabule neodešel, jen když musel střílet, Petr Hanikýř ho střídal, byl to pro něj výlet.
I pár děvčat střílelo dnes, asfalťáky trefovaly, chlapcům kterým nevedlo se, za zády se jenom smály.
Kdo nestřílel, ten se krmil, klobásy a gulášek, já jsem také neodolal, bylo k němu knedlů pět.
Jako poslední jsem střílel já, Budař a Vohlídal, Ondra s Lenkou počítali, já si ještě kávu dal.
Odpoledne vyhlášení, poháry na stole stojí, spousta cen je přichystaných a střelci se vybrat bojí.
První místo pan Sedláček, Zbyněk Drška místo druhé, Luboš Štícha nezklamal nás, prý tušil že třetí bude.
I děvčata překvapila, pět jich dneska bojovalo, při té mlze co tu byla, své umění ukázalo.
První byla Karolína, druhá Lenka, Míša třetí, čtvrtá Petra, pak Marketa, škoda že nebyly děti.
Střelby končí, loučíme se, každý útratu svou platí, v dubnu se zas uvidíme, doufám že se všichni vrátí.
Z pera Jaromíra Štveráka
