Když jsem se z vojny vrátil, kamarád přišel k nám
pojeď ty se mnou k otci, já slepičku ti dám.
Kuna nám je vždy zabije, v kurníku dějí se orgie.
Já nechal jsem se zlákat, na Drnov s Pepou jel
malorážku co sebral, jsem za sedadlem měl.
Domů jeli jsme k večeru, a schylovalo se k maléru.
Bažanty viděli jsme, na větvích hřadovat
v hlavě se nápad zrodil, nebudem hladovat.
Malorážku jsme nabili, a čtyři kohoutky slovili.
Radost nám překazilo, až světlo červené
hlídka VB nás staví, co pak jí řekneme.
Čtyři ptáci v kufru leží, flintu schovanou najdou stěží.
Auto nám prohledali, bažanty sebrali
i pušku zabavili, otisky nabrali.
Protokol s námi sepsali, do Kladna k soudu nás poslali.
Druhý den v novinách čtu, BANKET se nekonal
mladíky z Prahy osm, zákon pod křídla vzal.
Soudkyně nás odsoudila, a pokutu nám udělila.
Slepičku nedostal jsem, kuna jí sebrala
a do rejstříku trestů, soudkyně napsala.
Pytlák je to, pozor si dej, nebo z něj myslivce udělej.
Tento příběh se stal 22.10.1971 v obci Ješín.
Dodatek
A já po čtvrt století, si zkoušky udělal
a v mysliveckém spolku, se řádným členem stal. Kolegové mě přijali, příběhu mému se zasmáli.
Dnes je to PADESÁT let a já se usmívám,
na svoje mladá léta, s odstupem vzpomínám.
Pytlák nejsem, jsem myslivec a nikdy za mnou nespadla klec.
Mirek Štverák